Snídaně dnes byla jako obvykle v osm hodin. Po ní začalo horečné balení, shánění ztracených čepic a baterek a snaha vecpat vše do jednoho zavazadla. Tašky a kufry jsme nanosili dolů. Venku jsme pak čekali na příjezd rodičů. auta jezdila jedno po druhém a všude probíhalo srdcervoucí loučení. Tábor skončil a my se rozjeli domů.
PS.: Těšíme se na další rok!
Team Pú (Teri)
sobota 13. července 2013
pátek 12. července 2013
7.den
Dnes v předposlední den jsme opět vstávali až v 8:30. Pak jsme šli na snídani a potom jsme nešli jako obvykle pracovat na počítačích, ale byla ukázka celotýdenní tvorby na počítačích. Všichni jsme byli zabráni tak moc do ukázky našich prací, že jsme zapomněli na svačinu. A tak jsme si svačinu nedali, protože bychom nejedli oběd. K obědu byl brambor s masem a mrkví.
Po obědu byl odpolední klid, po kterém následovala celotáborová hra, kde jsme v našich týmových skupinách museli znovu ovládnout Ameriku, protože nám ji super-padouši zabrali. Šlo o strategickou hru, kde jsme byli rozděleni na válečníky a průzkumníky a dobíjeli města Ameriky, z nichž jsme brali a přenášeli poklady. Cílem hry bylo získat co nejvíce pokladů, který byly umístěni ve městech. Body byly za poklady v našich městech a za počet dobytých měst (v průběhu hry, ne těch, co nám zůstaly na konci). Podrobný popis je na http://tabor-baltik.webnode.cz/news/den-sedmy-bitva-o-ameriku/.
Díky dobytí měst jsme získali stroj, s nímž se dá změnit minulost. Každý tým si vybral jednu scénku z života největšího superpadoucha Foyda Copheada a zahrál jí jednou jak se staa a podruhé s alternativnímdobrým koncem. Takto jsme změnili minulost a ovlivnili Floydovu budoucnost, takže se už nestal padouchem.
K večeři byly buchtičky se šodó. Hned potom jsme se přestrojili do obleků a šli na briefing. V celotáborové hře jsme skončili na děleném druhém místě (za dnešek jsme byli první) a pak jsme měli áborák, kde jsme scénky zahráli a opekli si špekáčky.
Team PÚ(Natka a Teri)
Po obědu byl odpolední klid, po kterém následovala celotáborová hra, kde jsme v našich týmových skupinách museli znovu ovládnout Ameriku, protože nám ji super-padouši zabrali. Šlo o strategickou hru, kde jsme byli rozděleni na válečníky a průzkumníky a dobíjeli města Ameriky, z nichž jsme brali a přenášeli poklady. Cílem hry bylo získat co nejvíce pokladů, který byly umístěni ve městech. Body byly za poklady v našich městech a za počet dobytých měst (v průběhu hry, ne těch, co nám zůstaly na konci). Podrobný popis je na http://tabor-baltik.webnode.cz/news/den-sedmy-bitva-o-ameriku/.
Díky dobytí měst jsme získali stroj, s nímž se dá změnit minulost. Každý tým si vybral jednu scénku z života největšího superpadoucha Foyda Copheada a zahrál jí jednou jak se staa a podruhé s alternativnímdobrým koncem. Takto jsme změnili minulost a ovlivnili Floydovu budoucnost, takže se už nestal padouchem.
K večeři byly buchtičky se šodó. Hned potom jsme se přestrojili do obleků a šli na briefing. V celotáborové hře jsme skončili na děleném druhém místě (za dnešek jsme byli první) a pak jsme měli áborák, kde jsme scénky zahráli a opekli si špekáčky.
Team PÚ(Natka a Teri)
Bojovka podruhé
Jak již bylo psáno v předešlých příspěvcích, bylo jasné, že dnes v noci bude bojovka. Na rozdíl od minulého planého poplachu jsme včera, vědouce na sto procent, že bojovka bude, byly naprosto v klidu a dokonce se nám i podařilo usnout. Dvacet rozrušených dětí běhajících po chodbě ve snaze najít baterku a obléci si ve spěchu bundu to ale dokáže rychle změnit - probudily jsme se.
Letošní management udělal oproti loňsku velký pokrok a tak nebylo nutné čekat na startu, až všichni odejdou asi hodinu a půl (chodíme poslední), ale mohly jsme zůstat v postelích, než pro nás začala "těžší verze".
Vyplížili jsme se z budovy a šli potemnělými loukami podél okolních lesů a všemožnými oklikami na začátek trasy (museli jsme jít okolo, na trase ještě probíhala bojovka pro mladší).
Přišli jsme na místo. Byly nám odebrány baterky, ale vzápětí nám je zase vrátili po zjištění, že baterka nás alespoň trochu prozradí (padouši vidí ve tmě stejně špatně jako my). Vyráželi jsme po pěti minutách. Cesta vedla po louce podél lesa a dál prostředkem pole, kde nikdo nebyl. Následně se zatočilo na cestu mezi dvěma alejemi stromů, kde se napětí začalo stupňovat, jelikož to bylo po dvou třetinách cesty, a pořád nikde nikdo.
Alej byla strašidelná, kameny na nečekaných místech. Posledních dvacet metrů skrývalo všechny superpadouchy. Každého postrašili trochu jinak, já jsem měla baterku vypnutou, takže mi jejich tváře unikly...
Nakonec se vyšlo k rybníku a potom šel každý zpátky na ubytovnu podělit se o zážitky.
S bojovkou byli všichni spokojeni (někteří se báli více, jiní méně), čekáme, co bude příští rok.
Teri
Letošní management udělal oproti loňsku velký pokrok a tak nebylo nutné čekat na startu, až všichni odejdou asi hodinu a půl (chodíme poslední), ale mohly jsme zůstat v postelích, než pro nás začala "těžší verze".
Vyplížili jsme se z budovy a šli potemnělými loukami podél okolních lesů a všemožnými oklikami na začátek trasy (museli jsme jít okolo, na trase ještě probíhala bojovka pro mladší).
Přišli jsme na místo. Byly nám odebrány baterky, ale vzápětí nám je zase vrátili po zjištění, že baterka nás alespoň trochu prozradí (padouši vidí ve tmě stejně špatně jako my). Vyráželi jsme po pěti minutách. Cesta vedla po louce podél lesa a dál prostředkem pole, kde nikdo nebyl. Následně se zatočilo na cestu mezi dvěma alejemi stromů, kde se napětí začalo stupňovat, jelikož to bylo po dvou třetinách cesty, a pořád nikde nikdo.
Alej byla strašidelná, kameny na nečekaných místech. Posledních dvacet metrů skrývalo všechny superpadouchy. Každého postrašili trochu jinak, já jsem měla baterku vypnutou, takže mi jejich tváře unikly...
Nakonec se vyšlo k rybníku a potom šel každý zpátky na ubytovnu podělit se o zážitky.
S bojovkou byli všichni spokojeni (někteří se báli více, jiní méně), čekáme, co bude příští rok.
Teri
čtvrtek 11. července 2013
6.den
Dnes jsme výjimečně vstali v 8:00. Snídaně byla v 8:30. Poté jsme šli dělat programy na počítačích, které jsme dělali celé dopoledne. Následoval oběd. Celé odpoledne jsme hráli celotáborovou hru, která měla název "Byrokracie". Tato hra spočívala v tom, že jsme měli pomocí 5 indicií v obálkách najít superpadoucha. Ale nebylo to tak jednoduché. Museli jsme obíhat stanoviště a sbírat formuláře. V této celotáborové hře byla tato stanoviště:
Kancelář prezidenta, BIS, Recepce BIS, Recepce, Čínská Ambasáda, Kancelář Ministra zahraničí, Americká Ambasáda, Ministerstvo školství, Policie, Registr nespokojených kantorů, Úřad pro lokální rozvoj nevadské pouště, Tajný úřad pro kontrolu vodních bytostí, CZECH POINT, Registr čínských vražedných kuchařů, Odbor pro práva jiných a mimozemšťanů, Nevadská státní správa, Ministerstvo školství školící středisko, Svaz českých rybníkářů, Tajný úřad pro kontrolu mimořádně nebezpečných jedinců s paranormálními vlastnostmi, Čínská vyšetřovací služba, Univerzitní výzkumné laboratoře a to je přibližně všechno.
Z výše uvedeného výčtu můžete usoudit, jak byla hra vyčerpávající. Úředníci nás zdržovali, jak jen to šlo a polovina úřadů byla zavřená (vždy ty, které jsme potřebovali) z důvodu deratizace, hraní si s králíčky, bonbonové pauzy a podobných absurdit. Hra nám byla záměrně ztěžována tak, že formulář jsme mohli získat jen pokud jsme znali jeho přesné jméno, které nebylo jednoduché zjistit. Ve snaze přijít na to, ke které žádosti potřebujeme které povolení a potvrzení a ke kterému doporučení je potřeba která žádost, ztratili jsme absolutně přehled a nevyznali se úplně v ničem. Nebyli jsme však jediní, kteří byli zmateni. Jedna z úřednic nám omylem dala špatný papír a my jsme doběhli druzí. Potom jsme zjistili, že nastala chyba a museli jsme pro potřená povolení, což zabralo dost času a skončili jsme poslední. Za tohle nedorozumění nám alespoň dali dělené třetí místo.
Večerní briefing byl krátký, neboť hra byla dlouhá a probíhala i po večeři. Teď probíhá psaní blogů a večer uvidíme (bojovka...).
Matyáš (napsal)
Teri (opravila a dopsala zbylých 9/10 textu)
Kancelář prezidenta, BIS, Recepce BIS, Recepce, Čínská Ambasáda, Kancelář Ministra zahraničí, Americká Ambasáda, Ministerstvo školství, Policie, Registr nespokojených kantorů, Úřad pro lokální rozvoj nevadské pouště, Tajný úřad pro kontrolu vodních bytostí, CZECH POINT, Registr čínských vražedných kuchařů, Odbor pro práva jiných a mimozemšťanů, Nevadská státní správa, Ministerstvo školství školící středisko, Svaz českých rybníkářů, Tajný úřad pro kontrolu mimořádně nebezpečných jedinců s paranormálními vlastnostmi, Čínská vyšetřovací služba, Univerzitní výzkumné laboratoře a to je přibližně všechno.
Z výše uvedeného výčtu můžete usoudit, jak byla hra vyčerpávající. Úředníci nás zdržovali, jak jen to šlo a polovina úřadů byla zavřená (vždy ty, které jsme potřebovali) z důvodu deratizace, hraní si s králíčky, bonbonové pauzy a podobných absurdit. Hra nám byla záměrně ztěžována tak, že formulář jsme mohli získat jen pokud jsme znali jeho přesné jméno, které nebylo jednoduché zjistit. Ve snaze přijít na to, ke které žádosti potřebujeme které povolení a potvrzení a ke kterému doporučení je potřeba která žádost, ztratili jsme absolutně přehled a nevyznali se úplně v ničem. Nebyli jsme však jediní, kteří byli zmateni. Jedna z úřednic nám omylem dala špatný papír a my jsme doběhli druzí. Potom jsme zjistili, že nastala chyba a museli jsme pro potřená povolení, což zabralo dost času a skončili jsme poslední. Za tohle nedorozumění nám alespoň dali dělené třetí místo.
Večerní briefing byl krátký, neboť hra byla dlouhá a probíhala i po večeři. Teď probíhá psaní blogů a večer uvidíme (bojovka...).
Matyáš (napsal)
Teri (opravila a dopsala zbylých 9/10 textu)
Bojovka, která nebyla
Vzhledem k tomu, že psaní blogu končí někdy v devět večer a popisuje to, co se stalo od doby, kdy jsme vstali, zůstává velká část dne (nebo spíše noci) nepopsána. Přinášíme vám sice denně informace o tom, že jsme vstali v tentýž čas, jako včera, zpravujeme vás o počtu zrníček v melounu, jenž byl ke svačině (i dnes), ale ochuzujeme vás o neméně zajímavé příhody, které se odehrávají později večer.
Jako každý rok, i letos očekáváme bojovku, ve které se po většinu času všichni nejvíce děsí zvuku vlastních kroků a kužele světla z baterky. Vzhledem k tomu, že ještě nebyla, připadala možnost na včerejší a dnešní (z dneška na zítřek) noc.
Co se tedy včera večer dělo?
Na rozdíl od jiných dní jsme byli zahnáni do postelí s úderem desáté, což sice je čas večerky, ale všechny předchozí dny to byla doba pomalého odsunu od počítačů a začátek nekonečného brouzdání mezi umývárnou a pokojem. Včera už bylo v deset ticho a vedoucí postávali na chodbě, snažíce se zahnat všechny opozdilce na kutě.
Následně byla ohlášena pozdější snídaně (tedy ta dnešní) a to na půl devátou. Člověk si logicky pomyslí, že pokud má spát ráno déle, bude kompenzovat to, že někdy během noci spát nebude. Jinými slovy - bude bojovka.
Začala nepatrná panika a vedoucí odešli na poradu.
Je těžké snažit se spát, když je člověk nervózní a čeká, kdy bude vzbuzen. Noční klid narušily tři neskutečné rány (nejspíš dveří), což bylo poměrně znepokojující. Začaly se nám třást dveře, asi průvanem...
Usnuly jsme. Ve 3:07 ráno se ozvalo klepání na okno, které nás probudilo, nejspíš pštros (ano, dole v ohradě jsou dva pštrosi)...
Po probuzení za pět minut půl deváté jsme s radostí zjistily, že bojovka se nekonala. Je pravda, že strach má velké oči a že když se člověk bojí, i hluchý slyší podezřelé zvuky (a taky, že polovina tábora nevnímala a byla zcela vklidu), ale nic není náhoda a rozhodně alespoň polovina z tohoto textu byla skutečností.
Bojovka očekávána i nadále a to dnes v noci, další zprávy až večer (spíš zítra ráno).
Teri
Jako každý rok, i letos očekáváme bojovku, ve které se po většinu času všichni nejvíce děsí zvuku vlastních kroků a kužele světla z baterky. Vzhledem k tomu, že ještě nebyla, připadala možnost na včerejší a dnešní (z dneška na zítřek) noc.
Co se tedy včera večer dělo?
Na rozdíl od jiných dní jsme byli zahnáni do postelí s úderem desáté, což sice je čas večerky, ale všechny předchozí dny to byla doba pomalého odsunu od počítačů a začátek nekonečného brouzdání mezi umývárnou a pokojem. Včera už bylo v deset ticho a vedoucí postávali na chodbě, snažíce se zahnat všechny opozdilce na kutě.
Následně byla ohlášena pozdější snídaně (tedy ta dnešní) a to na půl devátou. Člověk si logicky pomyslí, že pokud má spát ráno déle, bude kompenzovat to, že někdy během noci spát nebude. Jinými slovy - bude bojovka.
Začala nepatrná panika a vedoucí odešli na poradu.
Je těžké snažit se spát, když je člověk nervózní a čeká, kdy bude vzbuzen. Noční klid narušily tři neskutečné rány (nejspíš dveří), což bylo poměrně znepokojující. Začaly se nám třást dveře, asi průvanem...
Usnuly jsme. Ve 3:07 ráno se ozvalo klepání na okno, které nás probudilo, nejspíš pštros (ano, dole v ohradě jsou dva pštrosi)...
Po probuzení za pět minut půl deváté jsme s radostí zjistily, že bojovka se nekonala. Je pravda, že strach má velké oči a že když se člověk bojí, i hluchý slyší podezřelé zvuky (a taky, že polovina tábora nevnímala a byla zcela vklidu), ale nic není náhoda a rozhodně alespoň polovina z tohoto textu byla skutečností.
Bojovka očekávána i nadále a to dnes v noci, další zprávy až večer (spíš zítra ráno).
Teri
středa 10. července 2013
5.den
Dnes jsme vstali v 7:30. Potom jsme měli snídani (bufet). Po snídani jsme pracovali na počítačích a s legem a pak byl oběd (kuře s bramborem) a trénink super hrdinů. Museli jsme jít neviditelným bludištěm nebo jsme šli psát jména našeho teamu a na druhou stranu papíru jsme psali jména lidí z celého tábora a jejich hrdiny a teamy. Potom jsme šli hrát vracečku. Následovala hra bludiště, kde jeden měl zavázané oči a druhý ho navigoval. Potom jsme šli hrát hru, ve které jsme si museli zapamatovat básničku, kterou jsme museli naučit ostatní (postupně). Pak jsme měli svačinu a šli jsme do lesa, kde jsme hráli hru, ve které jsme museli sbírat papírky s čísly, tak, aby byl jejich součet co největší (1-29). Pak jsme se vrátili do tábora a šli jsme na večeři. Nakonec byl briefing (bohužel jsme byli dnes poslední :( ) a pak jsme šli psát blog.
Team PÚ (Aleš)
Team PÚ (Aleš)
úterý 9. července 2013
4.den
Dnes jsme vstali jako obvykle v 7:30 a pak jsme šli na snídani. Potom jsme se vydali na celodenní
výlet ke Slapům do aquaparku a cestou jsme začali hrát první hru, ve které měl celý tým napsat všechny státy Spojených států amerických do 10 minut. Po této hře jsme začali hrát druhou hru, ve které nás vysílali po jednom v intervalech jedné minuty na cestu, kde jsme si museli zapamatovat 10 jedno, dvoj a trojciferných čísel a na konci cesty jsme dostali papír, na který jsme je napsali. Po této hře jsme šli zas nějakou dobu a začali hrát třetí hru. V též hře šlo o obkreslení obrázku. Rozdělili jsme se na kresliče, zvědy, spojky a očka.
A když jsme došli k aquaparku, tak jsme si začali různě hrát. Když jsme odešli z aquaparku tak jsme měli půl hodiny, ve které jsme si mohli kupovat různé dobroty. Když jsme se sešli v 15:30, tak jsme se vydali na cestu zpět. Když jsme se vrátili do tábora spočítali jsme body a zároveň jsme hráli vybíjenou a když jsme skončili, tak jsme šli na večeři. Po večeři jsme vyhlásili umístění, za tento den jsme první, takže celkově už jsme se celkově dostali na druhé místo v tabulce a potom jsme začali psát tento blog :).
Tým PÚ (Martin H.)
výlet ke Slapům do aquaparku a cestou jsme začali hrát první hru, ve které měl celý tým napsat všechny státy Spojených států amerických do 10 minut. Po této hře jsme začali hrát druhou hru, ve které nás vysílali po jednom v intervalech jedné minuty na cestu, kde jsme si museli zapamatovat 10 jedno, dvoj a trojciferných čísel a na konci cesty jsme dostali papír, na který jsme je napsali. Po této hře jsme šli zas nějakou dobu a začali hrát třetí hru. V též hře šlo o obkreslení obrázku. Rozdělili jsme se na kresliče, zvědy, spojky a očka.
A když jsme došli k aquaparku, tak jsme si začali různě hrát. Když jsme odešli z aquaparku tak jsme měli půl hodiny, ve které jsme si mohli kupovat různé dobroty. Když jsme se sešli v 15:30, tak jsme se vydali na cestu zpět. Když jsme se vrátili do tábora spočítali jsme body a zároveň jsme hráli vybíjenou a když jsme skončili, tak jsme šli na večeři. Po večeři jsme vyhlásili umístění, za tento den jsme první, takže celkově už jsme se celkově dostali na druhé místo v tabulce a potom jsme začali psát tento blog :).
Tým PÚ (Martin H.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)